Chotěšovský klášter uzavírá po Plasech, Kladrubech a Teplé čtveřici významných klášterních komplexů v okolí Plzně. A právě s posledně jmenovaným premonstrátským klášterem je historicky pevně spjat. V klášteře po jeho založení blahoslaveným Hroznatou někdy mezi lety 1202-1210 totiž sídlila ženská větev toho řeholního řádu a vždy byla, až do zrušení kláštera, pod duchovní správou opata v Teplé. Stavebně je současná podoba z části dílem Jakuba Augustona (mimochodem, Santiniho současníka), dílem Československé armády, která zdemolovala, co mohla. Historickou perličkou dokazující dějinné paradoxy je, že v roce 1973 po odchodu armády zde Výpočetní a kontrolní ústředna spojů (známá pod zkratkou VAKUS) začala v přízemí konventu zřizovat výpočetní stanici a stěhovala sem děrnoštítkové stroje. Pro nedostatek pracovních sil bylo od záměru nakonec upuštěno a VAKUS zde skladoval poštovní platební ústřižky.
Tolik z historie, pojďme do současnosti. Klášter v současnosti vlastní město Chotěšov. V jedné části již dnes sídlí muzeum hasičské techniky. A prostory vlastního konventu, jehož fasády se začnou, co nevidět, opravovat (ostatně vzorek budoucí fasády je již k vidění), najdou jistě také své využití. V současné době zde probíhá hned několik výstav, přičemž některé jsou přímo geniálně propojeny s dosud celkem ponurými interiéry.
Interiéry kláštera
Podzemí kláštera
Exteriéry kláštera
Výstavy
Výstavou metalurgické malby Ladislava Vlny jsem byl naprosto unesen, neboť jsem se s touto technikou nikdy nesetkal. A je až neuvěřitelné, čeho se dá dosáhnout pouhým působením různých teplot na kov.
Druhou stálou expozicí je instalace převážně terakotových soch Ludmily Seefried-Matějkové. Díky unikátním prostorám kláštera získávání postavy zcela nový rozměr, nový kontext…
