Do Konstantinových lázní jezdíme už celkem pravidelně na začátku června už několik let. A tak naší pozornosti neuniklo několik minerálních pramenů v jejich okolí. Zatímco hlavní lázeňský pramen zvaný Prusíkův je hydrogenuhličitanový (prostě studená sycená minerálka), tak pramen s poetickým názvem Studánka lásky ležící něco přes 2 kilometry jižně od těchto lázní, je sirovodíkový, takže zajímavě smradlavý.
Naše návštěva tohoto pramene je ovšem spíše prozaická, než poetická, neboť se sem vyrážíme usmiřovat. Ostatně, kam jinam než ke studánce lásky. Parkujeme nedaleko v údolí, kde údolí potoka Hadovky protíná silnice z Kokašic do Stříbra. Po lesní cestě je to pohodlných pár set metrů, tedy pokud zrovna neuklouznete po mokrém listí na kořenech stromů. Vlastní pramen, či chcete-li vývěr, se nachází na levém břehu, na který se lze dostat přes lávku. Abych byl přesný, on se ten vývěr nenachází jen na levém břehu, on v jednom místě vyvěrá i přímo do Hadovky, kde to pak zajímavě bublá.
Okolí vývěru je upravené a pramen samotný, je díky koncentrované přírodní chemii zářivě průhledný, nicméně celkem solidně sirně smradlavý. Takže kdo nerad zkažená vejce, asi si úplně nepochutná.
Zpět k silnici se vracíme po okraji lesa na levém břehu, kde míjíme příležitostné trampské ležení.
A když už jsme dojeli až do těchto končin, zastavujeme se cestou zpět do Plzně na ostrohu nad soutokem Hadovky a Úterského potoka, kde se za dob Přemyslovců nacházelo hradiště Šipín. Hradiště vzalo za své, ale název osady Šipín zůstal. A s ní i kostel sv. Barbory. Stojí na místě staršího gotického chrámu někdy z konce 14. století, takže duchovní rozměr tohoto místa sahá celkem do historie. A to ještě pár desítek metrů dále u silnice stojí roubená kaple Panny Marie postavená u zázračného pramenu. Voda v něm při naší návštěvě byla ovšem dosti nevábná a tak jsme se raději věnovali výhledům od Šipína do okolních údolí.
