Letošní putování nás přivádí na jih Čech. Začínáme v legendárních Hošticích spojených s trilogií Slunce, seno. Vesnička je to malebná, překvapivě maličká a plná artefaktů a míst z filmů povědomých či notoricky známých.
Nedaleko odsud se Husinec, rodiště Mistra Jana a tak jej nemůžeme minout. Avšak snad víc než rodný domek tohoto velikána nás láká ke koupání nedaleká přehrada. Je to sice vodní zdroj, ale moc se tu na to nehraje.
Z Husince je to již jen co by kamenem dohodil do Prachatic, jejichž centrum si zběžně prohlédneme při hledání vhodné restaurace k povečeření.
S přicházející nocí a bouřkou se přesouváme nejprve k rozhledně Libín nad Prachaticemi, ale jelikož lije jako z konve pokračujeme dál k maličké obci Kuklov, kde již po bouřce, ve vlahé letní noci přespíme u lesa. Ráno si omrkneme zdejší raritu, kterou je nedostavěné torzo kláštera Pavlánů s kostelem sv. Ondřeje.
A pak už míříme pod Kleť a lanovkou vzhůru k ikonickému vrcholu s rozhlednou, hvězdárnou a vysílačem. A také půjčovnou koloběžek, takže cestu zpět dolů absolvujeme na dvou kolech. Já bohužel jedno píchnul, takže to v závěru moc nejelo, ale stejně to zajímavý zážitek.
Z pod Kletě je to jen kousek do Holašovic, kde se zajímavě mísí dva fenomény. Jednak typické jihočeské venkovské baroko, za které si Holašovice vysloužili zápis UNSECO, a pak Holašovické Stonehenge, tedy kamenný kruh spolu s dalšími objekty s nádechem pohanské mytologie. A úplnou kuriozitou je, že jsem ve zdejší stylové venkovské hospůdce konečně ochutnal pivo z Břevnovského klášterního pivovaru, patrně nejstaršího dosud fungujícího pivovaru u nás.
Horko je jak má být tak míříme se někam vykoupat. A kam jinam než do Vltavy. Zastavujeme tedy pod hrází přehrady Hněvkovice a užíváme si ledově svěží vody z dolní výpusti.
Cílem dnešní cesty je maličká obec Dražíč, konkrétně zdejší Pivovarský dvůr Lipan, který je nejen pivovarem, restaurací a penzionem, ale i lihovárkem, tedy dokonalá kombinace.
Ráno se vydáváme za nedalekou technickou zajímavostí – Jadernou elektrárnou Temelín. Dovnitř nás sice nepustili (i když cesta by byla), ale i tak jsme se dostatečně vyřádili v návštěvnickém centru, kde Hanička tak trochu přehřála model reaktoru.
