Hrad Týřov odjakživa přitahoval moji pozornost a od doby, kdy se touláme společně s Haničkou, má každá návštěva tohoto místa jiný, tak trochu romantický rozměr. Pozůstatky hradu, který byl unikátní svojí architekturou, dějinami i příběhy s ním spojeným, výhledy do krajiny, kterou se prodírá stříbrná hladina Berounky, i vrcholy poseté hroty skal v okolí. To vše jsou důvody, proč se sem vydat znovu a zas.
My se tentokrát vydáváme trochu dál do míst tak trochu běžně nepřístupných, neboť jsou na samé hranici přírodní rezervace. Ale výhled z návrší nad Týřovickými skalami za to prostě stojí, neboť je zcela neopakovatelný a jedinečný. Hluboké údolí Berounky, okolní vrcholy a daleké rozhledy, to vše orámováno divoce formovanými duby. Snad proto si toto místo zahrálo i v několika filmech, stejně tak jako brod přes Berounku přímo pod námi.
Cestou zpět se vydáváme ještě prohlédnout si Týřovické vodopády, které však nejsou přírodního původu. Nad nimi, podél cesty, se však nacházejí jiné, mnohem menší spíše jen stupně, ale původu jistě přírodního, které si pojmenováváme Eliščiny vodopády, neboť má dnes neteř Eliška své první narozeniny.
