Další zájezd spolku Putování za Santinim zamířil tentokráte do východních Čech a my s ním. Cílem byla tři zajímavá působiště Jana Blažeje Santiniho-Aichela: Zámek a kostel Nejsvětější trojice v Rychnově nad Kněžnou, zámecký areál v Opočně a nakonec kostel sv. Máří Magdaleny v Deštném v Orlických horách. Začátek i konec celodenního putování autobusem byl u vlakového nádraží v Kolíně.
Rychnov na Kněžnou
Santini v Rychnově nad Kněžnou realizoval pro rod Kolowratů-Libštejnských přestavbu celého zdejšího rodového zámku. Do areálu zámku, který Santini mimo jiné v průčelí obohatil o dvě krajní věže, čímž dodal zámku na honosnosti, zahrnul i piaristickou kolej a kostel Nejsvětější Trojice. Osový nesoulad mezi zámkem a kostelem vyřešil Santini pootočením monumentální fasády kostela do osy zámku, čímž vznikl i prostor pro vytvoření loretánské kaple, kterou si zdejší šlechta velmi přála na svém panství mít. Zámek s kostelem spojovala po obou stranách prostranství krytá chodba, z níž se dochovala již jen západní část. Mimochodem, obdobné kouzlo jako s pootočením fasády zde, plánoval Santini i v Plasech, konkrétně tím chtěl řešit osový nesoulad mezi barokní sýpkou v jejímž středu se nachází unikátní gotická kaple a novou budovou prelatury. Ale už se k tomu nedostal, a tak sýpka stojí doposud celá.
Naši návštěvu Rychnova zakončila spěšná prohlídka Rychnovského zámku a pak oběd na náměstí v Hotelu Havel.
Opočno
Působení Santiniho v Opočně zůstává dodnes tak trochu záhadou, neboť z velké části zůstalo jen u návrhů a plánů a poté se jeho působení v Opočně prolíná i s působením jiných architektů, zejména Giovanniho Battisty Alliprandiho. Nicméně jeho působení na opočenském panství v letech 1620 až 1622 je řádně zdokumentováno v dobových listinách, takže jej lze považovat za nesporné, například v případě zámeckého kostela Nejsvětější trojice s diagonálně pootočenými věžemi.
Deštné v Orlických horách
Zdejší kostel svaté Máří Magdalény spadá rovněž do období působení Santiniho na rychnovském panství. Na první pohled zaujme nápaditě pojatým průčelím s dvěma opět diagonálně pootočenými věžemi jako v Opočně. Mezi ně je rafinovaně vložena konvexní předsíň se slepými arkádami. Dnes lze již jen spekulovat, zda tyto arkády nebyly původně otevřené, nebo zda jako otevřené nebyly alespoň zamýšleny. Další zajímavostí je hexagonální presbytář, který svojí šíří přesahuje šíři lodě. Při leteckém pohledu však tvoří presbytář v půdorysu zrcadlový obraz nakoso posazených věží a vyniká tak, pro Santiniho tolik signifikantní, geometrismus stavby.
