Koukolova hora

Rubriky

13. prosince 2020

Koukolova hora je jedním z dominantních vrchů při samém západním okraji Českého krasu a při cestě autem po dálnici z Plzně do Prahy je vpravo od Zdic doslova nepřehlédnutelná.

My se na ni chystali již před časem při toulání po Českém krasu, ale tehdy už se to nestihlo. No a teď se to při naší cestě kolem pěkně hodilo.

Vyrážíme od křižovatky nad obcí Slavíky po louce k lesu, odkud se otvírá nádherný výhled do krajiny, přičemž pozornost bezpochyby nejvíce upoutá nepřehlédnutelný areál vápenky Čertovy schody a Kotýz se svými vápencovými útesy, které se otvírají právě tímto směrem. Pokračujeme dál vzhůru lesem, který ukrývá pozůstatky po dávno zaniklé těžbě vápence v této lokalitě. Náhle se nám mezi stromy zjevuje něco neobvyklého, velkého a zcela nečekaného. Chviličku nám trvá, než se zorientujeme, že se jedná o doslova vápencové útesy od výšce přes 15 metrů. Vznik je spojen s bývalou těžbou vápence, ovšem jeskyně na východním okraji tohoto masivu je původu přírodního. Neodoláme a lezeme na její okraj. Profil jeskyně se pak rychle zmenšuje a rozděluje do třech směrů, kterými prosvítá světlo z druhé strany. Plazit se nám však nechce, a tak pořizujeme několik snímků a pokračujeme v průzkumu směrem vzhůru. Naštěstí nemusíme „horolézt“, i když je tu 40 lezeckých cest, neboť ze západní strany se dá pohodlně dojít na vrchol, kterému vévodí kaplička sv. Blažeje. Odtud si člověk uvědomí, že je srázy obklopují vrchol hned ze tří stran, takže se nabízí úvaha nad tím, zda tu býval nějaký hrad. Tomu by nasvědčovala legenda o rytíři jménem Kotajs z Kotýzu a bílé paní, tedy dívce, kterou tento rytíř zamordoval. A aby si jí usmířil, nechal vystavět zdejší kapličku. Ta však byla postavena až v roce 1832 z iniciativy rektora University Karlovy Antonína Karla Mudrocha, vlastníka zdejšího panství. K svému jménu však hora přišla mnohem dříve již v 15. století, kdy popovické panství vlastnil Vilém Koukola. Loučíme se s výhledem do údolí Litavky od Berouna až daleko za Zdice a uvažujeme, že v dobách, kdy vrchol ještě nebyl utajen v borovém lese, musel být odsud neopakovatelný výhled všemi směry, doslova strategický. Takže kdo ví, jak to tehdy se zdejším osídlením a loupežníky bylo. My se ubíráme po zelené dolů k okraji lesa, odkud se otevírá úžasný výhled pro změnu jižním směrem. Na horizontu Hřebeny, vlevo vrcholy masivu Českého krasu Zlatý kůň a Kotýz ukrývající Koněpruské jeskyně a vpravo za nedalekým Lejškovem se ukrývá náš další cíl, Plešivec, zvaný též „Brdský Olymp“.

Jak se Vám příspěvek líbil?

Ohodnoťte kliknutím na hvězdičku!

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Počet hodnocení: 0

Příspěvek nebyl dosud hodnocen.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *