Dominanty Týřovského panorama

Rubriky

Týřovské panorama, tak osobně nazývám okolí zříceniny hrady Týřova. Při pohledu od západu, od Skryj, se zde řeka Berounka před Týřovem, v místě, kde se do ní zleva vlévá nenápadný Úpořský potok, stáčí vlevo a z jejího prvého břehu vystupují strmé svahy, které se v nejpříkřejších pasážích nazývají Týřovické skály. Masiv poté, co vystoupá vysoko nad řeku ústí v několik nepřehlédnutelných vrcholů. Při pohledu od západu, nejlépe třeba z nenápadného vrcholu Na Plazých za Skryjemi to jsou zprava doleva vrcholy Vosník (ještě před údolím Úpořksého potoka), Vápenný vrch (nižší, přímo nad Týřovem), Na Budkách (vyšší, přímo za Vápenným vrchem), trochu vzálenější Spálený vrch, Roudný z nějž dopředu, směrem k řece vybýhá hřebínek, jehož zakončení se navývá Vysoký vrch, dále pak Týřovické skály a za nimi Velká a Malá Pleš. Za nimi pak nejvyšší vrcholy této oblasti, avšak odtud prakticky nespatřitlené, Štulec a Vysoký Tok. Vosník, na jehož severní stáni prudce se svažující k Berounce vede cestička na Týřov, a který je známý svým výskytem Tisu červeného, jsme již dříve navštívili, stejně tak jako Vápenný vrch, který se vypíná, jak již bylo zmíněno, přímo nad Týřovem. Fenomenální je i tak trochu ilegální návštěva vrcholu Týřovických skal, kterou jsme absolvovali. Ilegální proto, že velká část této oblasti je součástí nekterí z národních přírodních rezervcí, ať už Týřov, Velká Pleš či Vysoký Tok, takže pohyb jinde, než po cestě je zakázán. A zrovna sem žádná oficiání cesta nevede. Jenže kdo by odolal a nenavšítil místo tak neopakovatelného výhledu do údolí Benounky. Ostatně často neodolali ani filmaři a tak se zdejší výhledy objevují například v české TV filmu o Karlu IV. Hlas pro římského krále, ze zahrnaičních třeba Tristan a Isolda a končeně i třeba v televizní sérii Případ pro rybáže, malíře a kdo ví co ještě, chodí Viktor Preis a David Matásek rybařit k brodu právě pod Týřovické skály.

Naším dnešním cílem jsou dosud nenavšívené dominantní vrcholy tohoto panoramata Na Budkách a Roudný a pak vůbec nejvyšší vrchol těchto pratií Křivoklátska, ultrakopec Vysoký Tok, ktrý se vypíná až nad Karlovou Vsí u Branova.

Vyrážíme od Skryjského mostu na Týřov a odtud vzhůru údolím bezejmenného potoka tvořícího místy zajímavé kaskády až k Leontýnské cestě. Omylem jsme z roztřižosti přešli odbočku vpravo k hájovně Jelenec, takže se od Leontýnské cesty kousek vracíme zpět. Před hájovnou odbočujeme mezi oplocenkami vpravo a míříme volým terénem k vrcholu Na Budkách.

Prakticky všechny zdejší vrcholy jsou nesmírně romantické, působící až mysticky a magicky, zejména díky nejrůzněji tvarovaným stromům obklopujícím tyto vrcholy. Dnes je příjemné slunečno, takže vše působí optimisticky a svádí k vyhřívání na mítince mezi duby poblíž vrcholu. Když jsme ovšem navštívili před časem například Těchovín, počasí bylo prozměnu úžasně ponuré a každou chvilku nás i okolní pokroucené duby a buky zahalil cár mlhy. Takže atmosféra byla úplně jiná, avšak neméně okouzlující.

Z vrcholu Na Budkách se vracíme na rozcestí nedaleko Leontýnské cesty a vyrážíme tentokát vlevo k vrcholu Roudný. Cesta za okmažik mizí a my pokračujeme severní stráni k vrcholu, kterého po mírném klopýtání mezi kameny zarostlými travou dosahujeme. Dříve zmíněný a o 17 metrů nižší Vysoký vrch nacházející se před námi na konci 500 metrů dlouhého hřebne vypouštíme z našich úvah. Jednak je již na hrnanici rezervace, cesta žádná, jen balvany a výhled, stejně jako tady, žádný. Vracíme se tedy opět k Leontýnské cestě, odkud po krátkém odpočinku a svačině vyrážíme po cestě severozápadně kolem Červeného kamene, který se kdysi měl stát lokalitou pro přečerpávací elektrárnu Křivoklát k vrcholu Vysoký Tok, který je se svými 546 metry nad mořem nejvyšším vrcholem této partie Křivoklátska.

Cestu zpět volíme pod Čeveným kamenem a Malou Pleší ke Kouřimecké myslivně a především Kouřimecké rybárně, která si rovněž zahrála ve filmu, tentokrát v Smrti krásných srnců. Zde však nezbývá než Berounku na již zmíněném brodu pod Týřovickými sklami mokrou nohou překonat. Za to se člověk může dlouhé minuty dívat, jak odpolední slunce prokresule reliéf tohoto lávového útvaru, který pamatuje už nejstarší prvohory.

Odtud je to již jen pár kroku zpět ke Skryjskému mostu na konec naší cesty.


Fotografie z cesty

Jak se Vám příspěvek líbil?

Ohodnoťte kliknutím na hvězdičku!

Průměrné hodnocení: 0 / 5. Počet hodnocení: 0

Příspěvek nebyl dosud hodnocen.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.