Letošní návštěvu Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi jsme pojali trošku zeširoka, jako takový krátký exkurs do doby sv. Václava. Začali jsme již o den dříve severozápadně od Prahy v místech, která jsou relikty doby sv. Václava přímo protkána. Nejprve se nám však do cesty postavil klášter Komunity Chemin Neuf v Tuchoměřicích. Při pohledu ze vsi celkem impozantní pohled. Naším cílem jsou však Přemyslovci. A jedeme dál. Do cesty se nám po pár kilometrech staví fotogenická Okoř. Pořizujeme pár snímečků a s ohledem na dobu „ponávštěvní“ pokračujeme dál k obci Zákolany, proslulé jako rodiště někdejšího prezidenta Antonína Zápotockého. Mnohem zajímavější je však nedaleká Budeč. Jedná se o pozůstatky přemyslovského hradiště, z nichž nejpozoruhodnější je rotunda sv. Petra a Pavla, která je nejstarší dochovanou kamennou stavbou v Čechách a současně jedinou dochovanou stavbou z předrománské doby. A právě na Budči získal sv. Václav dle legendy významnou část svého vzdělání, kterým byl později pověstný, stejně jako svojí zbožností. Nicméně Budeč má i svůj smutný primát, neboť zde byl nalezen dosud největší historický masový hrob na našem území s těly přibližně šedesáti bojovníků.
Z Budče jsme vyrazili směrem k nedalekým Roztokům, kde se nacházelo významné přemyslovské hradiště Levý Hradec. Cestou jsme se ještě na okamžik zastavili v obci Holubice, kde se nachází velmi ikonická rotunda Narození Panny Marie, rovněž z doby přemyslovské.
Prvním centrem přemyslovského státu byl již zmíněný Levý Hradec. Zde byl knížetem Bořivojem I. vybudován první křesťanský kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentu. Tento původně patrně dřevěný kostel nahradila v 11. století zděná rotunda, jejíž pozůstatky se nacházejí pod podlahou současné stavby kostela.
A pak se na krajinu začal snášet soumrak a my se vydali směrem ke Staré Boleslavi. Cestu nám ukazoval neuvěřitelně velký a tajemně oranžový měsíc. Noc jsme po nezbytném osvěžení v Hájence přečkali v místy až mystickém Kerském lese.
Na pouť jsme vyrazili poměrně brzo ráno, kdy se tu nemotalo ještě tolik lidí. Nebyl tedy problém k poklidu obejít celé historické centrum Staré Boleslavi, navštívit kryptu kostela sv. Kosmy a Damiána s ostatky sv. Václava či něco malého zakousnout (oficiální catering lze opět nedoporučit, jsou divní a ušmudlaní jako loni). Během mše lidí přibylo, ale ne tak moc, aby se to na příjemně hřejivém sluníčku nedalo vydržet.
Ze Staré Boleslavi jsme vyrazili do Nymburka, který jsme doposud vždy nějak minuli. Nejprve nás však cesta přivedla do Milovic či spíše do přilehlého bývalého vojenského areálu, kde je nyní umístěna chovná rezervace praturů a divokých koní. Pratury jsme neviděli, divoké koně z dálky ano. A pak ještě neskutečně velké stádo právě vyrobených Škodovek z nedaleké Mladé Boleslavi, které jsou na zdejším bývalém vojenském letišti skladovány. Stovky a stovky Škodovek. A pak už zmíněný Nymburk. Historické centrum je zajímavě dotvářeno vodními kanály, a i nádherně dochovaným úsekem městských hradeb. Další zastávkou pak byly Poděbrady, na které jsem se obzvlášť těšil díky své oblíbené Poděbradce. Nutno podotknout, že ta komerční chutná tak nějak lépe než ta přírodní, ačkoliv ten sirný odér, ten stojí za to. A aby zakončení putování bylo opět tematické, zastavili jsme se ještě v nedaleké Libici nad Cidlinou, kde nechal Boleslav I. vyvraždit konkurenční rod Slavníkovců, z něhož pocházel i zemský patron a druhý pražský biskup sv. Vojtěch.
