Pobaltí

Souhrou okolností a náhod se nám podařilo vyrazit poznávat zajímavosti několika míst na pobřeží Baltského moře prostřednictvím výletní lodě MSC Prezioza. Pod pojmem „výletní“ je třeba chápat 333 metrů dlouhý plovoucí hotel s téměř 4000 hosty a 1500 členy posádky a dokonalým zázemím jak pro náročné cestovatele, tak i pro ty spíše nadšené. Ovšem hotel, který má v plánu během 7 dnů urazit více než 1500 námořních mil a navštívit Tallin, Helsinky a Stockholm. Než se však vydáme na moře, máme ještě chvilku času před naloděním prohlédnout si kousek okolí přístavu v Kielu.

Z Kielu vyplouváme s mírným zpožděním krátce po osmé večerní a míříme na východ na širé Baltské moře, na kterém strávíme celý následující den, takže nám zbývá dost času na podrobnější prohlídku naší lodě.

---

MSC Prezioza

---

Tallinn

Do estonského Tallinnu připlouváme ráno kolem 9.00 hod. a hned jak je to možné, vyrážíme do přístavu a odtud do malebných uliček starého města. Do těch vstupujeme přes Velkou pobřežní bránu v těsném sousedství nepřehlédnutelné mohutné obranné věže „Tlustá Margareta“. Postupně se kolem ikonických historických domů dostáváme k Estonskému historickému muzeu a muzeu Kalev Marzipan, věnovanému zdejší legendární cukrovince. Odtud je to již jen pár kroků na náměstí Vanalinn jemuž vévodí historická budova radnice. V jednom z rohů náměstí se nalézá nenápadný dům, v němž sídlí jedna z nejdéle nepřetržitě fungujících lékáren v Evropě. A jelikož zde sídlí již od 15. století je zde zřízeno i malé, ale nesmírně zajímavé muzeum či spíše taková expozice všeho možného, co se dá naložit a uchovat.

Z náměstí stoupáme kolem kostela sv. Mikuláše, který od rozbombardování během 2. světové války a po následných opravách slouží jako muzeum umění, křivolakými uličkami vzhůru na návrší Toompea k pravoslavnému katedrálnímu chrámu svatého Alexandra Něvského a dále ke zdejšímu hradu, jehož historie sahá až do 9. století. Dnes v něm sídlí Estonský parlament. Jeho monumentalita je dobře patrná ze západní strany, kde jej chránila mohutná skála a systém obranných bastionů, přes které procházíme směrem k vlakovému nádraží, v jehož těsném sousedství se nachází známá tržnice Balti Jaama Turg, kde se dá koupit či sníst leccos zajímavého. Odtud se severním směrem rozkládá největší historické předměstí Tallinnu rybářská čtvrť Kalamaja, tvořená dřevěnými domy. Touto čtvrtí se postupně dostáváme až k pobřeží, na němž se nachází Námořní muzeum, které rozhodně stojí za návštěvu, neboť je zde k vidění a osahání třeba originální ponorka Lembit či parní ledoborec Suur Tõll.

Cestou podél pobřeží do přístavu míjíme bývalou věznici Pararei s hodně pohnutou historií a poněkud bizarní stavbu Paláce kultury a sportu V. I. Lenina dokončenou v roce 1980 v souvislosti s LOH v Moskvě. V současné době budova chátrá a čeká na plánovanou rekonstrukci. I přesto, že velká část je obehnaná plotem, dá se legálně vystoupat až na vrchol.

Odtud je to už jen kousek do přístavu, kde dnešní potulování po Tallinnu končíme.

Následujícího dne ráno vyrážíme z přístavu opačným směrem do čtvrti Kadriorg – Kateřino údolí, kde se v parku s fontánami a vodním kanálem nachází stejnojmenný barokní palác, obklopený květinovou zahradou. Jen kousek odtud se parku ukrývá i nádherná Japonská zahrada, která určitě stojí za krátké zastavení. Jen doslova přes ulici nachází areál Tallinn Song Festival s ikonickým amfiteátrem. Na druhé straně areálu probíhá po nábřeží promenáda vedoucí kolem řady muzeí a dalších zajímavých objektů. My si však cestu trochu zkracujeme, přemisťujeme se autobusem k nepřehlédnutelné dominantě Tallinnu – televizní věži. Tato 314 metrů vysoká betonová stavba nabízí neopakovatelné výhledy do širokého okolí z vyhlídkové plošiny ve výšce 170 metrů s restaurací, jejíž obsluha byla v době naší návštěvy více než laxní, takže na kávu nakonec ani nedošlo. Ale vyhlídka je odtud opravdu impozantní.

Cestou zpět do přístavu se ještě krátce zastavujeme v kdysi jednom z největších klášterů v severní Evropě – Pirita, ve stejnojmenné tallinnské čtvrti, zasvěcenému sv. Brigitě. K naší smůle byl však bývalý konvent z důvodů pořádání jakési akce uzavřený. A tak pokračujeme zpět do přístavu, kde putování zakončujeme nákupem nejrůznějších suvenýrů.

---

Helsinky

Bezesporu nejlákavějším cílem v Helsinkách, viditelným již z přístavu, je bývalá ostrovní pevnost Suomelinna nebo též Sveaborg, právem zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. A tak naše první kroky z přístavu vedou právě tam. Tedy přesněji na tramvaj číslo 6, která má hned u přístavu konečnou. Celodenní jízdenka stojí 8 € a platí i na trajekt, kterým se do pevnosti hodláme přepravit. Takže není co řešit a vyrážíme tramvají do centra, přesněji na Tržní náměstí. Odtud jednak odplouvá zmíněný trajekt, ale také se tu nachází radnice, Nejvyšší soud Finska, pochopitelně tržnice a na nedalekém pahorku nepřehlédnutelná cihlová stavba pravoslavné katedrály Chrám věčného spánku Panny Marie. Nás však už čeká trajekt a asi 20 minut trvající cesta na severní okraj pevnostního komplexu, rozkládajícího se hned na několika ostrovech. Již z dálky je nepřehlédnutelný zdejší chrám na malém návrší, které je však nejvyšším bodem ostrova, jehož věž slouží současně jako maják. Je docela brzo dopoledne, takže máme možnost si celkem v poklidu prohlédnout nejrůznější budovy pevnosti a nasát jedinečnou zdejší atmosféru. Orientaci nám sice trochu komplikují rozsáhlé výkopy v souvislosti s dálkovým topením, ale nakonec se úspěšně dostáváme ke spojovacímu mostu poblíž muzea, přes který pokračujeme na jižní ostrov, jehož pevnostní charakter je ještě markantnější. Bastiony, děla, podzemní kasemata a úžasné výhledy do okolí a na moře. To vše dohromady vytváří jedinečný zážitek. Nakonec procházíme tak trochu zastrčenou původní hlavní branou pevnosti – Kuninkaanportti. O kus dál nacházíme na břehu ponorku finského námořnictva Vesikko, která dnes slouží jako muzeum. Hned na protějším břehu průlivu mezi ostrovy se nachází věznice. Ovšem ne historická z dob fungování pevnosti, ale novodobá, založená až v roce 1971 a sloužící jako zdroj pracovní síly při opravách a restaurátorských pracích v pevnosti. Nás však už čeká opět trajekt a pevninské Helsinki.

Z Tržního náměstí je to jen pár kroků na Senátní náměstí, jemuž mimo pomníku Alexandra II. vévodí nepřehlédnutelná bíle zářící evangelická klasicistní katedrála na půdorysu řeckého kříže s jednou hlavní a čtyřmi bočními věžemi. Její velkolepost ještě umocňuje široké schodiště ze Senátního náměstí. Ovšem interiér tohoto chrámu je až překvapivě elegantně strohý, tak to už u evangelických chrámů bývá.

Ze Senátního náměstí míříme k hlavnímu vlakovému nádraží, jehož budova s věží a sochami titánů patří rovněž k turistickým zajímavostem Helsinek. Nás zaujala i nenápadná secesní budova hned vedle nádraží nesoucí název Vltava. A není to náhoda, opravdu je to historická budova, ve které je od roku 2005 otevřena česká restaurace. Jinou českou, ba dokonce plzeňskou stopou v Helsinkách jsou tramvaje Škoda Artic. My však po krátké zastávce na kávu míříme na náměstí Narinkka k architektonicky nesmírně zajímavé ekumenické kapli Kamppi, zvané též kaple ticha, která přímo vybízí ke ztišení a zamyšlení.

Úplně jinak pak působí kostel na Temppeliaukio, který je moderním kostelem vytesaným žulovém masivu na místě, kde měl původně v třicátých letech vyrůst klasický kostel, avšak jeho stavbu zmařila Zimní válka.

A aby naše toulání po Helsinkách nebo jen o kostelích, i když to jsou, pomineme-li jejich duchovní význam, vděčné pamětihodnosti se zdařilou architekturou, zastavujeme se u nedalekého Finského národního muzea. Ale popravdě, na první pohled má člověk dojem, že to je snad klášter s kostelem či hrad. A je to i takový historizující architektonický záměr, jak se později dozvídáme.

Za naší poslední zajímavostí Helsinek vyrážíme tramvají do čtvrti Kallio se nachází impozantní luteránský kostel ve finském národním romantickém stylu se secesními prvky postavený z masivních žulových kvádrů.

A pak už se tramvají vracíme do přístavu, kde pořídíme pár takřka povinných fotografií s lodí a pak ve společnosti racků vyrážíme opět na moře.

---

Stockholm

Už v kajutě nás zaujalo pravidelné mohutné houkání naší ne zrovna malé lodě. A když jsme se vydali na palubu, bylo hned zjevné proč. Všude kolem dokola mlha hustá tak, že by se dala krájet… Zvláštní pocit, když se takový lodní kolos valí do neznáma a vše je jen v rukou lodivoda a navigačních přístrojů. Hned po snídani začalo slunce pomaličku mlhu rozpouštět a plavba dostala ještě intenzivnější rozměr. Až doposud jsme do přístavů připlouvali ze širého moře, jenže do Stockholmu musí naše loď doslova prokličkovat 100 kilometrů dlouhým úsekem nepřeberného množství ostrůvků, zátok a průlivů. A to až to tohoto okamžiku dělala vlastně poslepu. Neuvěřitelná odvaha a odpovědnost. Na druhou stranu pozorovat z 60 metrové rozhledny tuto okouzlující scenérii je naprosto jedinečné. Hra slunce, cárů mlhy, romantických ostrůvků, skal a lesů… Jestli mě z celého letošního putování po Baltu zaujala někde přírodní scenérie, tak právě tady. Na západním horizontu se však po chvilce začínají objevovat předměstí Stockolmu a nás čeká návštěva třetí severské země.

Z přístavu Frihamnen vyrážíme do centra Steckoholmu opět hromadnou dopravou, tentokrát autobusem. Cena nám sice není úplně jasná, ale funguje to prostě, u řidiče člověk přiloží platební kartu, ten se usměje a to je vše. Takže za pár minut už vystupujeme na ostrově Stadsholmen pod Stockoholmckým královským palácem. Ten je lešením zahalen částečně, přilehlá katedrála sv. Mikuláše pak zcela, takže exteriéru si moc neužijeme, ale to moc nevadí, neboť hned za katedrálou začíná Gamla stan, tedy staré město, a to je malebné až až. A za prvním rohem na nás už čeká povinná zastávka – Muzeum Nobelovy ceny. A pak už se jen proplétáme romantickými uličkami, až se dostaneme ke kostelu Riddarholm – pohřebišti většiny švédských králů. Z návrší tohoto maličkého ostrůvku je to pár kroků na nábřežní terasu, odkud je jedinečný výhled na další stockholmskou ikonickou stavbu – budovu radnice.

Odtud se vracíme zpět do malebných uliček starého města a míříme do uličky Mårten Trotzigs Gränd, která směrem vzhůru zužuje až na šířku pouhých 90 cm, a je tak nejužší oficiální uličkou ve Stockholmu. Lodním busem pak opouštíme staré město a míříme k nedalekému ostrůvku Kastellholmen na jehož vrcholu se nachází malá pevnostní citadela Kastellet. A jelikož nám ještě stále zbývá dost času, míříme opět MHD, tentokráte nejen autobusem, ale i tramvají, kde oproti autobusu chodí průvodčí a vybírá jízdné, k na ostrov Djurgården, kde se nachází Skanzen, což je takové muzeum ve volné přírodě pod širým nebem kombinované se zoologickou zahradou. Ostatně muzeí je zde opravdu hodně. Jen cestou pěšky od Skanzenu zpět míjíme Muzeum skupiny ABBA, Viking Museum, muzeum lihovin, Námořní muzeum a konečně Severské muzeum v okouzlující novorenesanční budově. A tím se náš pobyt na švédské půdě pomalu přiblížil ke svému závěru. Ještě cesta autobusem do přístavu, pár přístavních fotek a pak už jen z paluby pozorujeme opět kouzelné přírodní scenérie při plavbě na širé moře, tentokrát v podvečerní atmosféře. A když proplouváme úžinou kolem pevnosti Fredriksborg, nemohu nevzpomenout na Pána prstenů a soutěsku Argonarth.

---

Kiel

Po osmi dnech, sedmi nocích a 1527 námořních mílích naše cesta končí opět v Kielu v přístavu Ostuferhafen.